nestujapojd.cz

O nás

Před dávnými a dávnými lety (tedy v letním semestru 2014) jsem studovala v nejsevernějším městě na světě - Longyearbyenu na Špicberkách. Můj studijní program v Trondheimu umožňuje studentům oboru Environmentální chemie a toxikologie absolvovat jeden semestr na Svalbardu. Protože mám velmi pozitivní vztah k zimě (rozuměj opravdu ji nemám ráda), tak jsem se rozhodla, že se zapíšu na kurz Arktické toxikologie a Znečištění ovzduší v Arktidě. Více o studiu a pobytu na Špicberkách si můžete přečíst zde. Někdy ke konci dubna jsem pak na FB dostala zprávu od cizí holky, ve které stálo něco jako toto: "Ahoj, my se neznáme, ale nebylo by možné u tebe na pár dnů přespat na podlaze?" 

 
Uhodly jste správně. Ta zpráva byla od Hanči. Tou dobou studovala přes Erasmus v Tromsø, což je skoro nejsevernější místo na světě. Ukázalo se, že si koupila s kamarádem letenky na Svalbard, kde měla v plánu jít na několikadenní výlet na lyžích. Jenže kamarád se na ni vykašlal a ona najednou neměla kde spát a venku padaly teploty k minus třiceti a všude číhali zlotřilí, hladoví lední medvědi :)  

                 
Naše univerzita měla a má bohužel velmi striktní politiku, co se ubytovávání návštěv na kolejích týče. Navíc už u mě na podlaze přespával kamarád z Rakouska. Nicméně jsem Hanče nabídla, že když se s ním zvládne podělit o místo na podlaze a matraci, tak může klidně přijet. Přijela, dovezla výborné české víno a to je konec příběhu o tom, jak jsme skamarádily. Později jsme zjistily, že jsme chodily v Praze na stejnou univerzitu, bydlely jsme na stejné koleji a dokonce máme spoustu společných přátel, včetně stejné spolubydlící.       

 
Zhruba o rok později jsem byla v období "Asi se zblázním z psaní diplomky". V záplavě vědeckých článků jsem narazila na článek o jezeře Bajkal. O několik minut později byla moje diplomka naprosto zapomenuta a mně se začal v hlavě rýsovat nápad na cestu do Ruska. O hodinu později jsem měla plán na půl roku a procestování šesti zemí a přemýšlela jsem, kdo by mohl být dostatečně šílený na to, aby jel se mnou... Kupodivu mi to nedalo ani moc práce, přesvědčit Hanču, že tohle je naprosto velkolepý nápad a že to bude zábava. A taky že byla. O našem cestování po Asii si můžete přečíst zde.



Po návratu zpět do Evropy jsme se obě usadily na několik měsíců v norském Trondheimu, především proto, abychom si vydělaly na další plánovaný trip. O našem plánu stopovat z Chile na Aljašku si můžete přečíst zde. Jelikož se ale nic nemá přehánět a nám se nechtělo dát si na půl roku od cestování úplně pohov, tak jsme se zajely podívat například domů do Čech za rodinou, do Turecka, iráckého Kurdistánu, nebo jen tak poznáváme krásy Norska.        

 
(
Mongolsko, 2015)


(Čína, 2015)


(Vietnam, 2015)
 

(Kambodža, 2015)


(Irácký Kurdistán, 2016)


(Norsko, leden 2016 - do teď)